Witulka.com

Když přišel poprvé můj manžel s nápadem letět do Lisabonu, vybavila se mi nádherná knížka Noc v Lisabonu, jejímž autorem je Erich Maria Remarque. Nadšeně jsem vše odkývala, jako ostatně vždy a začala jsem si pozvolna dělat plány, co vše chci vidět a zvládnout a to za nasazením všech sil. Netušila jsem, kolik těch sil budu opravdu muset nasadit.

Miluji Itálii rok od roku více. Itálie je důkazem toho, že Bůh je žena. Cožpak by jinak Bůh natáhl Evropě italskou kozačku té nejlepší kvality? Jezdíme tam už jako domů a pokaždé se ze mě na pár dní stane Italka toužící zpívat a tančit … Itálie probouzí chuť k životu, chuť k dobrému jídlu i k milování na pláži, což bych ale z důvodu bezpečnostních kamer nedoporučovala. Itálie vás nabije energií a temperamentem, po pár dnech máte tendenci při komunikaci používat ruce i prsty a vše je molto bene e grandissimo.

Pozvánku do Chudenic jsem přijala s velkou radostí. V tu chvíli ale snad jen Bůh a náš milý hostitel věděli, že pojedeme do západních Čech. Tentokráte k nám navigace byla milosrdná a zcela bez váhání nás vedla cestou linoucí se kolem Blovic a Seče, kolem nádherných luk, kde na mezích kvetl vlčí mák a kousek dál si vánek pohrával s klasy na poli. Bory střídaly scenérie tak důvěrně známé, že jsem matně lovila v paměti verše Máchova Máje o zemi krásné, zemi milované, kolébce mé i vlasti jediné. Při zahlédnutí pokojně se pasoucího stáda krav už jsem jen vyhlížela husopasku ženoucí před sebou proutkem hejno hus.

Vyjeli jsme směr Veľký Meder. Zapnutí navigace na hranicích byla vlastně jen formalita, protože už jsme v Meděru několikráte byli, ale mezitím utekl nějaký čas a s moscáním se Bratislavou máme své neblahé zkušenosti. Překvapivě nás navigace hned za hranicemi navedla na jinou dálnici, což jsme sportovně přijali se slovy, že to asi bude nějaká nová a lepší trasa. Toto sportovní nadšení vydrželo pár kilometrů a utnula ho maďarská hranice. Je dost možné, že bychom do Meděru dojeli také, ale bylo by zapotřebí další dálniční známky, tentokrát maďarské. A ač nás potěšilo zdolání rekordu 3 země za 10 minut, přesto jsme se otočili a na Meděr to vzali klasicky přes Bratislavu. Přece jen, naše čelní sklo nemá plnit funkci katalogu dálničních známek zemí Evropy.

Máme 14. století a kdesi v okolí Vřídla žene lovecký pes jelena hustým lesem. Větrník krouhne ostrou zatáčku a dravé psisko následně prodělává depilaci horkým pramenem. Zajisté mu bylo útěchou, že svým utrpením vykoupil zdravotní neduhy Karla IV., který narozdíl od psa vyhledával termální koupele záměrně a Vřídlo mělo brzy privilegia královského města.

O dobrých 600 kilometrů dál východně od budoucích Karlových Varů leží malé obce Belek a Svätuše. V té době patřily klášteru Svatý Beňadik a bude to trvat ještě dvě století, než přejdou pod správu paulínského kláštěra Mariánská Čeľaď. V roce 1960 se obě obce spojí a vznikne ospalá víska Podhájska, která stále ještě nezná svůj největší poklad. Ten objeví čirou náhodou geologický vrt v roce 1973, kdy je nalezen unikátní termální pramen o teplotě 80 °C a obdobným složením minerálů jako nabízí Mrtvé moře.

Tulln má všechno. Tulln má školy, střední školy i univerzitu, Tulln má nemocnici i výstaviště známé po celé Evropě. Je tu přístav i jachtový přístav, je tu sportovní hala, aquapark i tenisové kurty, máme jeviště na Dunaji i muzea, jsou tu dvě nádraží i jedno letiště, jsme městem kvetoucím, městem zahrad a parků a máme také v největší zahradě Tullnu rozhlednu. Ale to není zdaleka všechno, my máme i vlastní Lurdy.